Nedlouho po definitivním konci kolíků bylo jejich kolíctví slavnostně uzavřeno obřadem "poklepání jubilejním kladívkem". U příležitosti velkého jubilea 950 dní kolíckého trvání bylo biskupem a dosud duchovním kolíkem Jiřísem náležitě okouřeno samotné kladívko i vzácný "talíř", na němž bylo položeno. Po přečtení dosud dostupných úryvků z knihy KUTWA bylo kladivo odzkoušeno samotným biskupem i generálním vikářem při vchodu do katedrály. Bylo potvrzeno, že se jedná o ryze "kolícký poklep" a tudíž nic nebránilo k provedení samotného obřadu (jedná se totiž především o obřad, není to svátost - jak mi bylo kdysi sděleno před mým biřmováním nejmenovaným doktorem teologie). Někteří ze vznikajících panověěě jsou přistiženi na fotografiích, klepaje si kladívkem na hlavy na znamení míru a sounáležitosti s ostatní mládeží jakož i s ostatními lidmi dobré vůle. Je to přece jenom taková mládež. Tento velkolepý akt, jehož se zúčastnila většina obyvatel nejen litoměřické diecéze, začíná nést první plody v podobě nových štací. Panověě se tak mohou těšit slibné budoucnosti. A nezapomínáme ani na duchovní kolíky Jiříse, Pavola, Radka a další, nad nimiž Talířův duch dokazuje, že i bez štace lze v srdci udržet kolíckou čest.

Šmajdalf drží vzácnou mističku znázorňující Talíř (viz ustanovení Jiříse kolíkem při pouti léto Páně 2006 - fotografie dole)

Upozornění: V případě kladívka se skutečně nejedná o paličku na maso, nýbrž o originál vyrobený speciálně k této příležitosti.

Autor fotografií: P. Martin Davídek, děkujeme.

Léto Páně 2006, ustanovení Jiříse kolíkem: