Procesí k mysteriu | řeckokatolický kostel v Hradci Králové | Procession to mystery - English text HERE
Moravské předměstí (třída Dr. Edvarda Beneše), zadání ve smyslu studentské soutěže vypsané řeckokatolickou farností HK
ateliér prof. Ing.arch. akad.arch. Jiřího Suchomela | konzultace Ing.arch. Martin Šaml; P. Adrián Kostilník; P. doc. Ing. PhDr. Miloš Raban, ThD.; Ing. Jan Suchánek | 01 2008

Byzantský ritus si na rozdíl od římskokatolické centralizace stále zachovává liniovou hierarchizaci prostoru. Pravoslavné či řeckokatolické kostely mění svou formu velmi pozvolna. Snažím se o jeji nové pojetí se zachování všech aspektů Tradice. Řeckokatolická církev dnes stojí před těžkým úkolem adaptovat východní symbolizaci a smýšlení v západní společnosti a přitom neztratit nic ze své podstaty. To samé by měl být i úkol stavby – kostela. Podle tradice byzantského ritu vše směřuje v jedné linii k mysteriu, oltář je stěžejním místem. Je stanovena přesná orientace na východ. Místo na Moravském předměstí mezi panelovou zástavbou si zaslouží velkolepé gesto. Musí být zvýrazněna posvátnost místa uprostřed sídliště. Pomyslnou linii vytvářím 20 metrů širokým pásem z betonových dlaždic a zvýrazňuji pruhy trávníku, štěrkovou výsypkou, vodní plochou, doplňuji malými stromy. To všechno kontrastuje s okolním parkem. Vzniká meditační prostor určený k usebrání, naladění poutníka na duchovní myšlenky. Prostor k procesí, jež končí v presbytáři, kde se zpřítomňuje mysterium fidei, tajemství víry. Pouť, která vrcholí obětí na oltáři.
Symbolika je vyjádřena i dalšími prvky. Poutník směřující od západu na východ prochází nejprve bránou – věží. Věž vysoká 25 metrů téměř dosahuje výšky okolních paneláků a je jasným vztyčeným prstem, ukazujícím, kde je centrum. Linie pokračuje přes fasádu kostela a střechu. Skrze střešní otvor proniká jediné přímé světlo do lodi kostela, zvýrazněné kruhovým světlíkem nad prostorem presbytáře. Nejvyšší a nejsvětlejší místo tak dává tušit, kde se nachází "podstata" a kam směřuje vše ostatní.
Ikonostas poskytuje intimitu presbytáře a symbolicky narušuje linii světla, které člověk za ním vidí, ale je těžké se mu přiblížit. Tvar kostela vychází z tradice a připomíná sedlovou střechu. Surovost betonu zjemňuje barevné vitrajové okno, opět odkazující k tradici. I členění lodi má jistý základ v trojlodním bazilikálním systému. Boční "lodi" ukrývající schodiště, které spojuje kůr, hlavní loď, prostor komunitního centra v podzemí a na druhé straně sakristii s presbytářem, jsou osvětleny svrchu světlíky, jimiž proniká z boku světlo i do hlavní lodi a částečně do podzemního patra. Stavba využívá v maximální možné míře spirituální účinek modelace světla a gradace hmoty.
Konstrukce kostela je z monolitického železobetonu. V interiéru se objevují dřevěné prvky, zjemňující surovost betonu a odkazující opět k tradici. Interiér by měl být vhodně doplněn ikonami, hrou barev – tak, aby betonová slupka v sobě ukrývala intimní příjemný prostor.
Pod kostelem je komunitní centrum – společenský prostor, sociální zázemí, kancelář, pokoj pro případné přespání, knihovna, sakristie a sklad. Obytné prostory jsou osvětleny světlíky z bočních lodí.

ENGLISH: Procession to Mystery

The Roman-Catholic-Ordinance turns more to the Community, the Shrine is still in the central area. For Byzantine ordinance holds the same paradigm but there is something more typical for the Greek-catholic-community - the hierarchical composition of the space. Orthodox or Greek-catholic churches don't change their form so quickly. The project is about bringing new potential into the conservative form. The Greek-catholic Exarchate stays in front a difficult mission: to adapt the east-tradition and ideas for the west-society and save his face and principles.
All ways in Byzantine-ordinance are going in one line to the Mystery, an Altar is the main point. The orientation on east side is exactly determined. The place on the Moravia-suburban district with panel buildings in surrounding deserves a magnificent gesture. It has to be showed sacredness of this place in the middle of urban development.
I create the imaginary line by 20 meter wide belt of concerete paving, blocks and grass, gravel, water, avenue of trees. It is in contrast to the park. Here rises the meditative space for the contemplation, for the pilgrims. The space for procession ends in the presbytorium where is the Mysterium Fidei – Mystery of Faith. The pilgrimage culminates through the offer on the Altar.
Symbology is also expressed through the other elements. The pilgrim who goes from West to East is going through gateway (portal – tower) at first. The tower is as high as the panel buildings in the surrounding like a stand-uped finger. The line continuous through the facade of the church and its roof. Above presbyterium is a big skylight. The highest and the lightest place shows the main point.
Iconostas provides intimacy for Sacrament. It seems to be difficult to get closer to the light. The form of church also includes traditional forms (saddle roof, vitraj, basilical system). Under church itself is the community-centre, illuminated by light from a lateral body.